Průkopník českého funkcionalismu, architekt, teoretik a pedagog patří mezi nejvýraznější osobnosti české moderní architektury meziválečného období, které prosazovaly zásady „nové architektury“, čistotu, pravdivost forem a zejména přesvědčení, že architektura není uměním, nýbrž „vědecky podloženou kulturní prací“. Již záhy byl tvrdým kritikem přílišné zdobnosti fasád. Ve jménu corbusierovského ideálu domu coby „stroje na bydlení“ navrhl na Babě hned čtyři domy (Heřman, Bouda, Vaváček a Sutnar). Je autorem palácového domu na Národní třídě v Praze, který vyprojektoval roku 1936 pro SČSD, jehož předsedou byl od roku 1935. Předsedal i Klubu architektů a byl redaktorem funkcionalistického časopisu Stavba. Stal se profesorem a později i rektorem ČVUT.

Oldřich Starý

(*1884 Praha +1971 Praha)

1903-1909
studium architektury u prof. Josefa Schulze a prof. Jana Kouly na ČVUT v Praze
1912-1919
Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Plzni
1913
zákládající člen Klubu architektů
1920-1945
Profesor na Státní průmyslové škole stavitelské v Praze
1920-1948
předseda Klubu architektů
1922-1939
šéfredaktor časopisu Stavba
1939-1971
šéfredaktor časopisu Architektura
1945-1970
profesor architektury na ČVUT v Praze
1948
rektor ČVUT

Významné realizace

1928
rodinný dům na Výstavě soudobé kultury V Československu, Brno
1929-1932
vily, Praha-Dejvice

1932 rodinný dům Išky a Ladislava Sutnarových, rodinný dům Františka Heřmana, rodinný dům Cyrila Boudy a rodinný dům Karly a Gustava Vaváčkových, Baba, Praha-Dejvice

1934-1936
Palác uměleckého průmyslu, Praha-Národní třída (spolupráce s Františkem Zelenkou)
1935
vila, Praha-Braník

Realizované stavby osady Baba

1932 rodinný dům Išky a Ladislava Sutnarových, rodinný dům Františka Heřmana, rodinný dům Cyrila Boudy a rodinný dům Karly a Gustava Vaváčkových, Baba, Praha-Dejvice